O hráči

Rodák ze Sezemic Milan Sandhaus žil v mládí s rodiči v Praze a fotbalovou kariéru načal poté, co byl získán do Slavie na červnovém náboru roku 1942 jako patnáctiletý. Hned od začátku července 1942 byl zaregistrován jako mladší dorostenec.

V útoku hrával vždy na pravé či levé spojce a měl pověst spolehlivého nahrávače. Vrcholem jeho působení v dorostu byl v roce 1946 start na Bensemannově poháru (zakladatel magazínu Kicker) v Ženevě. Pod trenéry Jezberou a Bokšayem prošel tým turnajem bez porážky s jednou remízou a o vítězi rozhodoval los, který mladým slávistům nepřál, skončili druzí. I tak je mohlo těšit, že do kabiny jim přišel popřát sám velvyslanec ČSR. Milan Sandhaus odehrál celý turnaj a hrál pravou spojku vedle Miloslava Charouzda (tehdy vypůjčen z mistrovského týmu Bohemians), který dal později přednost hokeji a najdete ho v sestavě mistrů světa 1949.

Na podzim 1946 mladý Sandhaus nastupoval za rezervu dospělých, kde odehrál devět utkání. Na jaře 1947 si už zahrál v ligových zápasech vedle Bicana a je zapsán mezi mistry ligy 1947, spolu s dalšími Pardubáky Karlem Trojanem a Bohumilem Říhou. Tehdy již patřil k nadějným hercům (v té době statoval v Divadle 5. května), Slavia mu tedy umožnila hostování v SK Břevnov, ale Sandhaus k 1.1.1948 požádal o přestup do MZK (dřívější SK) Pardubice, neboť nastoupil divadelní angažmá v tamním Východočeském divadle.

V roce 1948 byl jedním z aktérů památného souboje mezi SK (MZK) Pardubice proti ATK (Dukle) Praha o postup do ligy, ve kterém nově vytvořený vojenský tým pardubický celek ve třech zápasech přemohl. Za SK, později pojmenovaný MZK a ČSSZ, odehrál Milan Sandhaus poslední mistrovské utkání roku 1954.

Ve Východočeském divadle v Pardubicích se stal významným a mnohaletým členem hereckého souboru, kde vystupoval až do roku své smrti (1998). Poprvé v českém filmu debutoval až jako čtyřicetiletý, tak pozdě především díky svému angažmá na regionálních pódiích. Obsadil hlavní roli v detektivce Past na kachnu, sehrál ale bezpočet menších rolí ve filmech, ale vidět ho můžete také v seriálech 30 případů majora Zemana, nebo Dobrodružství kriminalistiky.

Fotbal miloval až do své smrti a nezapomínal ani na Slavii, celkem 7x nastoupil za slávistickou jedenáctku internacionálů. Později se postaral o řadu startů tohoto týmu ve východočeském regionu. Naposledy se v červenobílém dresu objevil roku 1974 na pár minut v Nové Pace na memoriálu Vlasty Kopeckého. Ke své fotbalové kariéře se ve větším rozhovoru vrátil na začátku 90. let v almanachu VCHZ Pardubice.

* Zčásti s využitím textu slávistického historika p. Vladimíra Zápotockého