identity

Jak vojáci před 68 lety "zařízli" SK Pardubice…

  • Komentuj
  • Tiskni
Zavřít
    KALENDÁRIUM

    80 let od 15.08.1938 - Naposledy nastoupil za SK Pardubice vynikající útočník Rudolf Wittmann, jehož stopa se ztratila v době mobilizace a obsazení ohraničí Německem (sloužil jako důstojník u jezdeckého pluku v Pardubicích)

    Jak vojáci před 68 lety "zařízli" SK Pardubice…

    Jak vojáci před 68 lety "zařízli" SK Pardubice…

    Fotbal - a sport obecně - má být apolitickou činností. Ale jen do té doby, než do činnosti klubů zasáhne vyšší moc v podobě politického rozhodnutí. Tak, jako se to v létě roku 1948 přihodilo kdysi slavnému klubu SK Pardubice. 

     

    Nejstarší pardubický klub SK Pardubice, založený v roce 1899, dosáhl vrcholu slávy v letech, kdy v Evropě zuřila 2. světová válka. Do 1. ligy postoupil v roce 1937 a v dalších sezónách si zde vybojoval tři bronzové pozice. Postupně se ale od něj začalo odvracet štěstí a problémy SK vyvrcholily v roce 1946, kdy z 1. ligy sestoupil.

    Ale nevzdal se. I když ho po komunistickém puči vrchnost přinutila změnit si název na MZK (Městský zaměstnanecký klub), vyhrál v roce 1948 divizní soutěž a přes složité síto kvalifikace si vybojoval právo účasti v 1. lize.

    Jenže… Na nejvyšších místech bylo rozhodnuto o vytvoření vojenského fotbalového týmu ATK Praha a pochopitelně s tím přišla snaha dostat ho okamžitě do nejvyšší soutěže. A tak přišel pokyn - armádní klub se střetne s Pardubicemi o postup do 1. ligy! "Museli jsme nejprve vyhrát východočeskou divizi, pak projít řadou kvalifikací s tzv. odborářskými mužstvy. Hned potom jsme hráli dvoukolově s vítězem moravské skupiny, Vítkovicemi," vzpomínal po letech Milan Sandhaus, tehdy hráč MZK Pardubice, který se později proslavil jako herec v řadě rolí v divadle i ve filmu. A pak došlo na zmiňovaný souboj proti vojákům.

    "O nějaké regulérnosti nemohla být řeč, pro ně neexistoval žádný přestupní termín," vysvětloval Sandhaus. ATK si tehdy povolalo do armády několik kvalitních fotbalistů, řády tehdy dostávaly na frak… Hrálo se na dvě utkání, začínalo se v Praze na Letné, tehdy ještě na stadionu Slavie. "Na to nelze nikdy zapomenout," přiznal Sandhaus, který v zápasech na trávníku nechyběl. "V Praze jsme prohráli 3:4 a dohrávali jsme v osmi hráčích včetně kulhajícího Kalivody, když předtím byl vyloučen Pešava a na nosítkách odneseni Šabatka a Zamastil." Tehdy se ještě nemohlo střídat a tak baly pozice pardubického týmu velmi obtížná.

    O tři dny později následovala odveta na pardubickém Letním stadionu, v jehož ochozech se údajně sešlo 20.000 diváků, kteří zaplnili i cyklistický ovál. A MZK Pardubice zvítězil stejným poměrem, jako před několika dny soupeř - 4:3, což znamenalo, že rozhodnout muselo třetí utkání! "Jsem přesvědčený, že kdybychom v Pardubicích porazili ATK o víc než jeden gól, že by postupovaly oba týmy," mínil Sandhaus.

    Třetí souboj Pardubic proti ATK Praha poslalo vedení soutěže do Bratislavy a tady se už na Pardubácích projevila únava z náročné kvalifikace, kdy sehráli během 12 dnů šest náročných utkání. Navíc tým musel na Slovensko cestovat přeplněným vlakem, vojáci si cestovali v klidu vojenským speciálem. Na hřišti se to projevilo, v neděli 22. srpna 1948 ATK zvítězilo 7:1 a postoupilo do 1. ligy.

    Malým zadostiučiněním, byť přišlo s mnohaletým zpožděním, může být pro Pardubáky jedna pasáž z dokumentu o historii přímého nástupce ATK, pražské Dukly, "Hrdý na svůj klub" (video pod článkem!). Ta přiznává, že pardubickému týmu bylo ublíženo…

    SK (MZK) Pardubice tak přišel o poslední možnost vrátit se do nejvyšší soutěže. Klub byl v dalších letech ještě několikrát přejmenován, až se v roce 1960 sloučil s Teslou Pardubice. Pamětníci utkání proti ATK již nejspíš mezi námi nejsou, ale pokud ano, dejte nám o nich vědět!

    Zobrazit First article

    Komentáře

    Story Page