Pardubický fotbal vychoval ve své historii spoustu skvělých hráčů. A také vynikajících brankářů. Jedním z důkazů tohoto tvrzení je i kariéra Luboše Přibyla (nar. 16.10.1964), odchovance pardubického VCHZ, který během dlouhé kariéry o sobě dal vědět zejména v ligových zápasech Slavie, Olomouce a Brna. V současné době působí jako trenér brankářů u reprezentačního týmu do 17 let.
„Na své začátky v Pardubicích vzpomínám jen v dobrém. Jsem rodilý Pardubák, stále mám vřelý vztah k městu, sleduji nejen fotbalové dění, ale i všechno ostatní,“ řekl nám Luboš Přibyl při slavnostním otevření pardubické fotbalové akademie, kde byl jedním z čestných hostů. „Fungování akademie v Pardubicích vidím jako velkou šanci, aby tady šel fotbal nahoru.“
Sám začal svou kariéru v dresu VCHZ Pardubice, ohrazenický areál tedy velmi dobře znal, neboť právě tam strávil důležitou část své kariéry. „Začínal jsem v první třídě a prošel v Ohrazenicích všemi mládežnickými družstvy, až po můj postup do tehdy třetiligového A-týmu. Zkrátka základy všeho, čeho jsem ve fotbalu dosáhnul, jsem dostal tady v Pardubicích,“ vzpomíná a připomíná i jedno konkrétní jméno. „Musím zmínit dnes už nebožtíka Mirka Mrázka. To byl můj první brankářský trenér, který mi dal základy, vštěpoval mi prvky brankářského řemesla. Z jeho rad jsem dál čerpal a od nich jsem se odrazil do další části kariéry.“
Luboš Přibyl nosí v hlavě jména i dalších trenérů, kteří se v Pardubicích podepsali na vývoji jeho kariéry. „Byli to trenéři Holec, Hojsík, Veverka, Lněnička, v dorostu Svoboda, nebo Čenda Celer. Jen nevím, jestli jejich jména ještě dnes někomu něco řeknou,“ vysvětluje Přibyl. Ale plete se. Jména zmíněných trenérů jsou nejen mezi pamětníky dobře známá, protože v drtivé většině šlo o bývalé hráče pardubických klubů.
Pozdější gólmanská hvězda připomíná, že tehdy byl systém mládežnických kategorií trochu jiný, než jak ho známe dnes. „A-dorost se skládal z hráčů víc ročníků, takže já jsem už v 16 letech hrál za starší dorost a byla tam řada kvalitních hráčů a osobností. V dorosteneckém věku si pamatuji, že jsme postoupili do celostátní části soutěže a to byly velké zážitky. Hráli jsme utkání na Spartě, na Zbrojovce nebo na Baníku, jako předzápasy ligových utkání…“
V Pardubicích chytala řada skvělých brankářů. V dřevních dobách Kačerovský, později slavný Karel Horák, vzpomínky čerstvější připomínají jména jako Čaloun, Jelínek, nebo zpovídaný Přibyl. Na něj později navázali Šimon, nebo především Martin Shejbal. „Je to o dobrém vedení, mladým gólmanům se musí věnovat lidé, kteří mají s tímto řemeslem zkušenosti a jsou schopní jim své zkušenosti předat,“ naráží Přibyl i na svůj případ, protože zmíněný Miroslav Mrázek byl v době, kdy se mu věnoval, aktivním brankářem prvního týmu.
Další průběh kariéry Luboše Přibyla fanoušci znají. V létě 1983 zvládl v jednom měsíci ME osmnáctiletých i MS dvacítek, v obou výběrech byl brankářská jednička, s osmnáctkou v Anglii dokonce vybojoval stříbro. V témže roce odešel do Slavie, po sedmi letech zamířil do Sigmy Olomouc, se kterou absolvoval utkání v evropských pohárech. Od roku 1994 hájil šest let branku Zbrojovky Brno, na závěr kariéry zamířil do Chrudimi a Hradce Králové.
Dnes 51 letý bývalý brankář sleduje situaci okolo plánů na přestavbu Letního stadionu, kde toho také hodně odehrál. „Aby se v Pardubicích mohl hrát kvalitní fotbal, a mohla se sem vrátit ligová soutěž, je stadion předpoklad číslo jedna,“ říká důrazně. „Nemůže se budovat tým, vedení a management bez kvalitního zázemí. Ano, dříve to možná šlo, ale aktuálně jsou podmínky pro účast v lize velmi přísné.“ Věří, že vše dobře dopadne. „Chápu, že je to vysoká investice, ale pokud se rekonstrukce podaří, bude to stadion, který bude sloužit spoustu let. Navíc ve chvíli, kdy se otevřela akademie, by to mělo i logiku.“
Komentáře