(prosinec 2016) - V roce 2015 přinesl zápasový bulletin FK Pardubice rozhovor s Miroslavem Potůčkem, ligovým hráčem SK Pardubice z válečných let. Ale v Pardubičkách žije ještě dříve narozený pan Rudolf Ullrich (r. 1921), záložník a později brankář AFK Pardubice, který v týmu hrál ve válečných i poválečných letech a pamatuje řadu tehdejších hvězd!
Své začátky na fotbalovém hřišti si pan Ullrich nevzpomíná přesně, do míče poprvé kopnul velmi mladý. "Kolik mi bylo let, to už si nepamatuji, ale byl jsem benjamínek, hodně mladý kluk," vysvětluje, dnes a díky tomu je jasné, že v paměti nosí i rok 1934, kdy se otevíral na Vinici fotbalový stadion. "Vinice, to nebyl stadion, my tomu říkali hřiště, bylo to skromné sportoviště," pátrá v paměti. "Byla tam jen škvára, blbě se nám tam chytalo. Ale i tak mě to bavilo."
Brankářem se ale stal až později, řadu let nastupoval na levém kraji zálohy. "Jednou se zranil náš gólman Zdeněk Horák, já šel do branky a už jsem tam zůstal. A když Zdeněk později odešel do Dašic, byl jsem brankářem já." To už byl Rudolf Ullrich hráčem A-týmu, který na Vinici kopal druhou nejvyšší soutěž a kde strávil s malou výjimkou celou fotbalovou kariéru. "Taky jsem chytal za Slavoj na Dolíčku, ale jen jednu sezónu," připomíná zmíněnou výjimku.
V AFK Pardubice pamatuje jak druhou nejvyšší soutěž ve válečných sezónách, tak i poválečný sestup v roce 1945 do 1. A třídy a rychlý návrat do divize (dříve 2. liga). Mezi tyčemi byl i při rozhodujícím utkání v Jaroměři, kde udržel čisté konto a jeho tým tak postoupil po výhře 1:0. V sestavě týmu se na obou "svých" postech objevoval až do roku 1953. Za ty roky se zde pokal s celou řadou skvělých hráčů. "Hrál jsem s Hankem Pivcem, Milanem Ujecem, ´Káďou´ Škodou (pozdějším dlouholetým trenérem mládeže na Tesle - pozn. red.), Láďou Svobodou… Nebo s Lojzou Kalivodou, toho jsem jednou při obranném zákroku nakopnul, hodně se zlobil," směje se při té vzpomínce Ullrich.
Pamatuje i velkou klubovou legendu tehdejší doby. "Hrál jsem taky s ´Bogasem´ Říhou," vzpomenul známého hráče, trojnásobného ligového mistra v sešívaném dresu. "Byl to výborný fotbalista, který z Vinice odešel do Slavie a na závěr kariéry se vrátil. Jeho otec dělal na Vinici správce," připomenul jeden detail. Na Vinici byl prý tehdy dobrý kolektiv, ze kterého ale nechce někoho speciálně vyzdvihovat. "Všichni byli dobří," říká s úsměvem. "Těžko někoho jmenovat."
Pro Rudolfa Ullricha neznamenal konec fotbalové kariéry rozloučení se sportem. Naopak, po celý život se věnoval více jeho odvětvím. "Nejraději jsem měl tenis, se kterým jsem začal až po skončení fotbalové kariéry," vysvětluje. "Hrál jsem na kurtech na Vinici, i v tenise byly podmínky skromnější, než dnes. Pamatuji si, že jsem si sám vyplétal raketu. Ale porazil jsem i Širokého, to byl výborný tenista z Prahy," může se pochlubit úspěchem. Ani tenisem ale výčet jeho sportovních aktivit nekončí. Již v průběhu fotbalové kariéry se věnoval atletice, lednímu hokeji, chvíli také boxu. "Běžel jsem i maratón v okolí Pardubic, běželi jsme od sokolovny, přes Hůrka, na Lázně Bohdaneč. Skončil jsem druhý…"
Dnes pan Ullrich bydlí doslova několik desítek metrů od hřiště SK Pardubičky. A tak není náhodou, že v klubu ho dobře znají, vždyť do vysokého věku zde byl kronikářem. Proto se i další generace budou setkávat s jeho prací. "Dnes už na fotbal moc nekoukám, jen málo, hra se hodně změnila," říká dnes pamětník starých časů pardubického fotbalu.
Komentáře