Jméno Oty Resche je dnes známé spíše pardubickým historikům. Každopádně je to jediný pardubický fotbalista, který byl zahrnut do projektu Pardubický Slavín, který mapuje místa odpočinku slavných pardubických osobností. Právě on byl jedním z hlavních iniciátorů výstavby pardubického sportovního stadionu, zaslouží si naši malou vzpomínku.
Ota Resch se narodil 2. 4. 1888 v Moravských Křižánkách jako jedno ze tří dětí nadlesního, jeho sourozenci byli bratr Adolf a sestra Olga. Otec jim však brzy zemřel a tak finanční situace rodiny nebyla příliš dobrá, během studia na chrudimské reálce musel on, i jeho o dva roky mladší Adolf, žádat vedení školy o finanční podporu.
V roce 1905 se poprvé Otovo jméno objevuje v sestavě fotbalistů SK Pardubice, později se k týmu přidává i bratr Adolf. V roce 1907 nastupuje Resch pracovně do Banky Slavia v Plzni, kde začal oblékat dres SK Plzeň. V roce 1908 se do dresu SK Pardubice definitivně vrátil. Pracoval jako úředník u svého klubového druha Eduarda Štrympla a byl nejen kapitánem týmu, ale také pokladníkem i sekretářem klubu a stál za významnými zápasy zahraničních týmů v Pardubicích zkraje druhé dekády minulého století.
Zlom v jeho životě přineslo vypuknutí Světové války. Rukoval v roce 1914 krátce po jejím vzplanutí a matce Anně pak chodily nedobré zprávy. Ota Resch byl vážně zraněn a převezen do sanatoria v Podolí, Adolf padl na frontě ve Slavonii již v září 1914… Právě v podolském sanatoriu se začal věnovat finančním transakcím a po skončení války zřídil v Pardubicích prodejnu losů čs. Státní loterie, později otevřel Bankovní dům Ota Resch.
Ač ředitel bankovního ústavu, vykonával dál (do roku 1924) funkci sekretáře fotbalového klubu, později zastával post předsedy Východočeské župy fotbalové. A protože se mu v podnikání dařilo, mohl si dovolit financovat pardubický sport. Výrazná podpora putovala směrem do fotbalu a jeho bankovní dům zaměstnával většinu týmu, včetně slavného Ladislava Ženíška, později stříbrného z MS 1934 v Itálii.
Nešlo ale jen o fotbal. Financoval např. atletiku nebo motorismus, ale také kulturu. Vydával knihy a v roce 1925 otevřel ve svém domě (dnes ulice Bratranců Veverkových) veřejnou obrazárnu. Mimo jiné se snažil svou činností uvést v život myšlenku na výstavbu sportovního stadionu v Pardubicích. V roce 1924 stál za vytvořením „Družstva pro zřízení sportovního stadionu v Pardubicích“ a působení tohoto spolku vedlo k vybudování všesportovního stadionu, který dnes známe jako Letní.
Nicméně této velké slávy, která vypukla v roce 1931, se Ota Resch nedočkal. Životní pouť zakončil 20. listopadu 1929 na klinice prof. Pelnáře v Praze na Bulovce a dotlouklo tak srdce velkého sportovce a jednoho z průkopníků fotbalu v Pardubicích. Málokdo dnes ví, že „Letní“ stadion nesl ve 30tých letech i jeho jméno.
To je stručné, na sport a fotbal zaměřené krátké připomenutí významné osobnosti, která měla velký vliv na výstavbu pardubického sportovního stadionu.
Komentáře