Znáte herečku Janu Paulovou? Určitě ano, takže informace, že její tatínek byl před sto lety kapitánem jednoho z pardubických fotbalových klubů, pro vás možná bude zajímavá. Vybrali jsme pro vás tři příklady, kdy se pardubičtí fotbalisté prosadili i v uměleckých kruzích.
František Paul
(28. 4. 1898 - 8. 11. 1976)
Začněme tím, koho jsme zmínili již v anotaci. František Paul se narodil v roce 1898 v Pardubicích a jako mladý začal hrát fotbal. „Jeho“ klubem byla Studentská XI. Pardubice, založená v roce 1910 pardubickými studenty. V roce 1915 byl kapitánem právě Franta Paul, což dokládá pozdější zápis z kroniky konkurenčního SK Pardubice.
V 6. třídě gymnázia v roce 1916 ze studií zběhl a odešel hrát a zpívat k soukromým kočovným divadelním společnostem, kde působil až do roku 1919. Poté působil jako herec a zpěvák v několika oblastních divadlech. V první polovině 30. let 20. století začal hrát na různých operetních představeních v Praze a v Brně. Po válce byl 7 let šéfem operety v Olomouci, od roku 1954 působil v Hudebním divadle v Karlíně, kde nejen hrál a zpíval, ale pracoval zde zejména jako divadelní režisér. Věnoval se také herecké dráze, vidět jste ho mohli ve slavných filmech, jako jsou Kristián, Hotel Modrá hvězda, nebo Přítelkyně pana ministra.
Jiří Plachý
(29. 7. 1899 - 2. 12. 1952)
Ve stejném fotbalovém klubu jako Paul nastupoval taký Jiří Plachý, jen o pár let později. V letech 1918-1920 byl středním útočníkem Studentské XI. (pozdější a AFK a poté Tesla) a s tímto týmem v sezóně 1918/1919 vybojoval postup do I. A třídy. To byl pro klub, který v té době neměl vlastní hřiště, veliký úspěch. Již v té době se Plachý věnoval divadlu a dochoval se leták zvoucí na vystoupení Emigrant, které Studentská XI. za spoluúčasti Studentského divadelního sdružení připravila. A v něm se v hlavních rolích představili společně oba výborní fotbalisté - František Paul i Jiří Plachý.
V roce 1921 odešel studovat do Prahy a dostal angažmá jako elév v Národním divadle, poté vystřídal několik pražských scén (Švandovo, Vinohradské), aby se po 2. světové válce vrátil na prkna Národního divadla. Také on se objevoval zhusta na stříbrném plátně, vidět ho můžete např. ve filmech Jedenácté přikázání, Němá barikáda, nebo Císařův pekař a pekařův císař. Svět opustil dobrovolně v roce 1952, v pouhých 53 letech…
Milan Sandhaus
(11. 3. 1927 - 17. 4. 1998)
Rodák ze Sezemic Milan Sandhaus žil od dětství s rodiči v Praze a s fotbalem začínal v pražské Slavii ve válečných letech. V roce 1947 získal v sešívaném dresu cennou trofej, když spolu s dalšími Pardubáky Karlem Trojanem a Bohumilem Říhou získal prvoligový titul. V té době už statoval v Divadle 5. května, v roce 1948 přestoupil do SK Pardubice a tím i do místního Východočeského divadla. Byl jedním z aktérů památného souboje mezi SK (MZK) Pardubice proti ATK (Dukle) Praha o postup do ligy, ve kterém nově vytvořený vojenský tým pardubický celek ve třech zápasech přemohl. Za SK, později pojmenovaný MZK a ČSSZ, nastupoval Sandhaus až do roku 1954.
Ve Východočeském divadle v Pardubicích se stal významným a mnohaletým členem hereckého souboru, kde vystupoval až do roku své smrti (1998). Poprvé v českém filmu debutoval až jako čtyřicetiletý, tak pozdě především díky svému angažmá na regionálních pódiích. Obsadil hlavní roli v detektivce Past na kachnu, sehrál ale bezpočet menších rolí ve filmech, ale vidět ho můžete také v seriálech 30 případů majora Zemana, nebo Dobrodružství kriminalistiky. Fotbal ale měl stále rád, ve větším rozhovoru se ke své kariéře vrátil na začátku 90. let v almanachu VCHZ Pardubice.
Komentáře