identity

Oblékali pardubický dres a zahráli si na MS

  • Komentuj
  • Tiskni
Zavřít
    KALENDÁRIUM

    80 let od 02.07.1942 - Na pardubickém Zámečku byli nacisty popraveni za podporu členů výsadku Silver A místopředsedové SK Pardubice Arnošt Košťál a Vladimír Žváček

    Oblékali pardubický dres a zahráli si na MS

    Oblékali pardubický dres a zahráli si na MS

    Sledujete fotbalové mistrovství světa? Je to trochu naivní otázka, protože zprávy o tomto sportovním svátku nejde přehlédnout ani ignorovat. A představte si, že byly roky, kdy se na zeleném pažitu při přehlídce těch nejlepších proháněli také hráči, kteří prošli pardubickými fotbalovými kluby.

    Ladislav Ženíšek (1904 - 1985)
    Už na druhém MS, které v roce 1934 hostila Itálie, můžeme zaznamenat jméno hráče, který během své bohaté kariéry hájil pardubické barvy. Vzpomínka je o to cennější, že se tak stalo při slavném šampionátu, z něhož si naši fotbalisté odvezli stříbrné medaile a následně byli doma vítáni jako hrdinové. Tím mužem byl Ladislav Ženíšek, ve svých 30 letech nejstarší hráč MS, který byl po skončení bojů oceněný jako jeho nejlepší obránce. Do historie pardubického fotbalu se zapsal v roce 1922. „Na rok angažuje předseda klubu Otto Resch bankovního úředníka, pozdějšího internacionála Ladislava Ženíška. V utkání proti místnímu AFK ho zkouší jako útočníka,“ napsal v publikaci Historie pardubického fotbalu její autor Radovan Brož. „Vědomí, že v sázce je zaměstnání, mi svazovalo nohy. Ke konci zápasu jsem přece jen dostal míč, který jsem mohl kloudně zpracovat, a podařilo se mi vstřelit branku, jež rozhodla o mém dalším pobytu v Pardubicích,“ vzpomínal na tento zápas sám Ženíšek. Na východě Čech odkopal sezónu, hrál po boku pozdější místní fotbalové prvorepublikové legendy Josefa Svobody, a poté odešel do Viktorie Žižkov. Nejzářivější část kariéry pak strávil v pražské Slavii, se kterou získal pět titulů a z jejích barev se dostal i do nominace na zmíněné MS. Po skončení hráčské kariéry se věnoval trenérské práci, vedl dokonce reprezentační tým a napsal dvě knihy.


    Arnošt Kreuz (1912 - 1974)
    O čtyři roky později na mistrovství světa ve Francii zastupoval město perníku Arnošt Kreuz, hráč s německými kořeny. Jako jeden ze dvou fotbalistů z našeho výčtu se dostal na MS přímo jako zástupce pardubického klubu, tehdy již prvoligového SK. Bývalý hráč Teplizer FK a Sparty Praha přišel do SK Pardubice v roce 1937 za 28.000 korun z pražského DFC jako posila klubu po jeho historickém postupu do nejvyšší soutěže. SK si ho vyhlédl v kvalifikačních bojích, kde startoval ještě jako hráč DFC Praha na opačné straně hřiště. „Byl to pan fotbalista,“ vzpomínal na něj po letech nejstarší žijící hráč SK Pardubice Miroslav Potůček. „Na MS ho postavili do středu útoku, ale u nás hrál středního záložníka.“ Kreuz nastoupil na MS v opakovaném čtvrtfinálovém utkání proti Brazílii. První utkání, ještě bez jeho účasti, skončilo 1:1, a tak se muselo podle tehdejších regulí opakovat. V odvetě český tým prohrál 1:2 a turnaj pro něj skončil. Kreuz se později v Pardubicích oženil a v SK hrál do roku 1941, poté nastupoval za tým pražských Němců NSTG Prag. Protože měl v té době německé občanství, narukoval na sklonku války do Wehrmachtu. Po jejím skončení byl i s rodinou odsunutý do Německa, kde nastupoval v Aschaffenburgu a Trieru. Jeho syn Ernst narozený v Pardubicích byl rovněž fotbalistou a dotáhl to v dresu týmu Hamburger SV až do Bundesligy.


    Ladislav Šimůnek (1916 - 1969)
    Dalším fotbalistou, který oblékal pardubický dres a hrál na MS 1938 byl obávaný útočník Ladislav Šimůnek. V té době hrál za pražskou Slavii, s níž ve stejném roce vyhrál Středoevropský pohár, v rozhodujícím finálovém utkání vstřelil v Budapešti na trávníku Ferencvárose při výhře sešívaných 2:0 druhou branku. V roce 1940 se po zranění rozehrával v Unionu Žižkov, ale vyhlédli si ho funkcionáři SK Pardubice. Zde nastupoval v letech 1940 - 1943 a podílel se na válečných úspěších východočeského týmu v 1. lize. Poté přestoupil do SK Olomouc ASO, se kterým odehrál ještě dvě ligové sezóny - 1943/1944 a 1946/1947.


    Josef Zeman (1915 - 1999)
    Budějovický odchovanec jel na MS 1938 do Francie jako hráč Sparty a nastoupil hned v prvním utkání, ve kterém československý tým porazil až v prodloužení outsidery z Nizozemí 3:0. Zeman svou brankou zvyšoval na 2:0. Výkon národního týmu přesto doma sklidil velkou kritiku a jedním z těch, kteří to odnesli, byl i Zeman, pro něhož to byla reprezentační derniéra. Pár týdnů poté totiž dostal československé občanství Josef Bican, a tím bylo dáno, kdo povede v krátkém předválečném období reprezentační útok. Ve válečných letech se Zeman těžce zranil a snažil se vrátit do původní formy. Na jaře 1944 strávil půl sezóny v dresu SK Pardubice, kde v 9 zápasech vstřelil 2 branky. Následně odešel do SK Nusle a přes Čechii Karlín se vrátil domů na jih Čech. V sezoně 1947/1948 si v dresu Českých Budějovic naposledy před ukončením bohaté kariéry zahrál nejvyšší fotbalovou soutěž.


    Jiří Hledík (1929 - 2015)
    Přestože je jméno Jiřího Hledíka spojováno zejména s jeho angažmá v pražské Spartě a v Hradci Králové, kde strávil podstatnou část své kariéry, nelze pominout, že nejvíc let odehrál v Pardubicích. Konkrétně v klubu Slavoj Pardubice (pozdější Lokomotiva) nastupoval na stadionu Dolíček v mládežnických týmech se svými bratry. Vojnu strávil v klubu Křídel Vlasti Olomouc a v roce 1953 se poprvé objevil v národním týmu. O rok později byl nominován k účasti na MS 1954 ve Švýcarsku, kde nastoupil v utkání proti Uruguayi. Jeho bilance ze světových šampionátů mohla být i lepší, jenže když jel národní tým na MS 1958 do Švédska, byl Hledík v trestu, když byly komplikace s jeho přestupem ze Sparty do Hradce Králové. "Nemohl jsem celý rok hrát, ani přátelské zápasy, a co bylo nejsmutnější, přišel jsem tak o start na MS. Odehrál jsem kvalifikaci, ale na šampionát jsem se nepodíval…" vzpomínal Hledík. Do Hradce nakonec přestoupil a získal s ním ligový titul, reprezentaci dokonce pomohl k postupu na legendární MS 1962 v Chile. Nastoupil ve třech kvalifikačních zápasech, všechny byly vítězné. Ale na šampionát se nepodíval a svou kariéru dohrál jeden z nejvýraznějších pardubických odchovanců v Hradci Králové.


    Jaroslav Cejp (1924 - 2002)
    Jedna malá výjimka z našeho výčtu. Jaroslav Cejp, který je mj. jedním z členů Klubu ligových kanonýrů, se totiž na šampionátu neobjevil jako hráč, ale jako trenér. Spolu s Oldřichem Nejedlým a Karolem Borhym vedl reprezentaci ČSR na MS 1954 ve Švýcarsku a na tuto účast se v naší fotbalové historii nevzpomíná právě v dobrém. Po prohrách s Uruguayí (0:2) a Rakouskem (0:5) cestoval tým s neúspěchem domů… Cejp jako odchovanec Chrudimi odstartoval svou ligovou kariéru v roce 1943 v SK Pardubice a v jeho barvách zaznamenal svých prvních 20 ligových branek. „Říkali jsme mu ´Dlouhá klička´. On si vždycky dal dlouhý míč za protihráče a pak ho obíhal,“ vzpomíná na něj jeho tehdejší spoluhráč Miroslav Potůček. Střelecké potence tohoto hráče si všimla pražská Sparta, která už ve válečných letech lovila v pardubických vodách poměrně často. Krátce po válce oblékl Jaroslav Cejp tradiční rudý dres a s letenským klubem získal v letech 1946 a 1948 ligový titul. Jeho kariéru ukončilo vážné zranění, do svých 28 let však stihl odehrát 14 utkání v národním týmu, během kterých se 10x zapsal mezi střelce.


    Zdeněk Zikán (1937 - 2013)
    Druhým hráčem po Kreuzovi, který zamířil na světový svátek fotbalu přímo z pardubického dresu, byl Zdeněk Zikán. Útočník Dukly Pardubice se výrazně prosadil na MS 1958 konaném ve Švédsku, kde o sobě dal poprvé nahlas vědět slavný Brazilec Pelé. Na tomto MS vypadl náš tým již v základní skupině, ale Zikán byl jedním z těch, kdo nezklamali. Aby ne, vždyť dal ve třech zápasech čtyři branky! A paralela s Kreuzem dál pokračuje - také pro Zikána to byly poslední starty v národním týmu, a to i přesto, že mu bylo teprve 21 let. Krátce po návratu ze šampionátu přišlo těžké zranění v utkání ve Varnsdorfu a doba návratu na trávník byla opravdu dlouhá. Po angažmá ve vojenské Dukle Pardubice (1957/1960) přestoupil do Hradce Králové, jehož dres oblékal deset let a zahrál si i čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí. Na Zikánovy kvality se nezapomínalo ani na sklonku jeho života. V roce 2004 získal Cenu Václava Jíry a v roce 2011 byl uveden do Síně slávy pardubického sportu.


    Tomáš Pospíchal (1936 - 2003)
    Když byl v polovině padesátých let hráč Vítkovic Tomáš Pospíšil povolaný na vojenskou základní službu, ještě netušil, že jednou bude slavným hráčem i trenérem. A nevěděl ani to, že s pražským ligovým klubem Tankista zažije jeho stěhování do Pardubic a přejmenování na Duklu. Na Letním stadionu pak sváděl řadu bitev v nejvyšší soutěži, ale když mu vojna skončila, východní Čechy opustil. Upsal se ostravského Baníku, ve kterém poté odehrál sedm sezón. O postup na MS 1962 do Chile se zasloužil už v kvalifikaci, ale na závěrečném turnaji zpočátku seděl jen na střídačce. Až od čtvrtfinále zasáhl do hry a fotbalovou nesmrtelnost si získal ve finále MS geniální přihrávkou, ze které Masopust poslal náš tým do vedení v utkání proti Brazílii. I když český tým nakonec prohrál, má Pospíchal ve své sbírce velmi cennou stříbrnou medaili z MS. Neméně známá je i jeho trenérská kariéra, kterou začal už během hráčského angažmá ve francouzském Rouenu. Jejím vrcholem bylo působení u týmu Bohemians Praha, se kterým vyhrál ligu a na jaře 1983 dovedl klokany až do semifinále Poháru UEFA.


    Jan Lála (1938)
    Nastoupit ve všech zápasech na mistrovství světa a zůstat sedět na lavičce při finále, to člověka nazlobí. A přesně to se stalo Janu Lálovi, nesmlouvavému obránci, který má ve své sbírce stříbrnou medaili z chilského MS v roce 1962. Cenný kov ho těší, stejně jako vzpomínka, jak v prvním utkání proti Španělsku vymazal ze hřiště famózního Genta. Až zranění zastavilo jeho cestu šampionátem a nepustilo ho do finálového duelu, ve kterém naši hráči podlehli Brazílii. Lála oblékal dres Dukly Pardubice na sklonku padesátých let, i on z důvodu nástupu na vojnu. O závěru Lálova angažmá v Dukle píše zajímavě web pražské Slavie: „Hrál v Pardubicích 1. ligu, ovšem na samotném konci tamního angažmá se přimotal k údajně prodanému zápasu zachraňující se Spartě. Trest měl být vysoký – dva roky bez fotbalu. Po roce došlo alespoň k jeho dalšímu odpuštění.“ V roce 1960 se Lála vrátil z vojny do sešívaného dresu, kterému zůstal věrný až téměř do konce kariéry, kdy si zakopal i za švýcarské Lausanne.


    Andrej Kvašňák (1936 - 2007)
    Jedna z největších legend českého fotbalu také hrála v Pardubicích a v našem přehledu je to jediný hráč, který se představil na dvou MS. Poprvé Kvašňák bojoval na slavném šampionátu v roce 1962 v Chile, reprezentoval také na o dost méně proslulém MS 1970 v Mexiku, kde naopak naši hráči propadli. Košický rodák narukoval v roce 1956 na vojnu do celku Tankista Praha, který se krátce nato přesunul do Pardubic pod názvem Dukla. Poté, co si Kvašňák odsloužil vojnu, vrátil se do VSS Košice a v roce 1960 následoval jeho přestup do Sparty. V Chile nastoupil ve všech zápasech, jeho podpis pod ziskem stříbrných medailí je tedy výrazný. O osm let později přijel na MS ve 34 letech již jako hráč belgického Mechelenu a zasáhl jen do jediného utkání. Ani jeho zkušenost nezabránila tomu, že reprezentace odjela po prohrách s Anglií, Brazílií a Rumunskem bez bodu domů. Kvašňákova hráčská kariéra pokračovala až do roku 1977, kdy ještě hrál za pražský Zličín. V roce 2001 byl vyhlášen Sparťanem století.


    Zobrazit First article

    Komentáře

    Story Page