Někdy přinášejí pátrání po pardubické fotbalové historii zajímavé zvraty. Jako tomu bylo při na návštěvě u bývalého primáře psychiatrie pardubické nemocnice Vladimíra Rulleho. Jeho strýcem byl totiž předválečný hráč SK Pardubice Ota Rule a dalším jeho příbuzným byla hvězda 20. let Josef Svoboda.
Dlouho jsme si o fotbalové historii povídali a v rámci toho jsme si sedli nad fotografii SK Pardubice z roku 1924. Prohlíželi jsme jednotlivé hráče a u jednoho se zastavili. „To je Karel Levý. Hrál sice fotbal, ale byl to také velký fanda do letectví, jeden z jeho největších propagátorů v Pardubicích,“ řekl pan Rule. Tohoto útočníka je možné najít na řadě fotografií, ale jeho mimosportovní činnost? Nebyla nám známa, až poznámka bývalého primáře odstartovala naši zvědavost. A toto se nám podařilo zjistit.
Karel Levý (*1. 5. 1897 – +18. 6. 1980) byl skutečně výjimečná osobnost, jehož aktivita přesahovala fotbalová hřiště, a to i přesto, že se na trávníku dokázal prosadil do špičkového domácího klubu.
Narodil se první květnový den roku 1897 ve Vysokém Mýtě, ovšem zakrátko jeho otec přesídlil do Pardubic. Ve Smilově ulici si otevřel obchod se šicími stroji a jízdními koly. Tady si Karel oblíbil techniku natolik, že mu později učaroval jeden z nejmodernějších vynálezů techniky té doby, letadlo. Dokonce natolik, že když narukoval do 1. světové války, toužil se stát pilotem. Na jejím konci, 28. září 1918, mu byl jako jednomu z prvních našich letců vystaven pilotní průkaz.
Po válce sloužil v Praze. V dostupných údajích můžeme najít, že na vysočanském letišti při tvrdém přistání poškodil 13. července 1920 kořistní německý letoun Roland D. VIb. Po propuštění z vojenské služby Karel Levý pracoval spolu s bratrem Václavem v rodinném podniku. Ve starších regionálních tiskovinách lze najít řadu inzerátů propagujících jejich prodejnu šicích strojů a jízdních kol. K tomu se stihl věnovat i svému druhému velkému koníčku – fotbalu.
Ten hrál už před válkou a poté, co svlékl uniformu, se k němu vrátil. Nastupoval v dresu nejlepšího týmu v regionu, SK Pardubice. Byl trochu nevěrný svému příjmení, nastupoval totiž na pravém křídle a patřil k oporám týmu. Dokonce k tak výrazným, že si ho v roce 1923 všimnul jeden z tradičních klubů – pražská SK Slavia. Ta Karla Levého zlákala ho do svých řad, a tak začal nastupovat v sešívaném dresu vedle takových hráčů, jako byli Vaník, Seifert, Čapek, Šoltys, občas se začínajícím Pláničkou za zády.
Když v létě roku 1923 vyrazila Slavia na turné do Rumunska a Turecka, jel tehdy 26letý útočník také. „Slavia se rozloučila s kruhem svých přátel. V Pardubicích výprava rozšířena o ‚mladého‘ hráčka Levého, který vyjel si napřed rozloučit se s maminkou,“ psaly tehdy Národní listy. Slavia na turné sehrála sedm úspěšných utkání, všechna vítězná, s celkovým skóre 42:4. Levý nastupoval pravidelně, a to i při vítězství 7:0 nad dnes slavným Galatasarayem Istanbul.
Ve Slavii nastupoval Levý do konce roku 1923, za její A-tým odehrál 17 utkání, ve kterých vstřelil 4 branky. Poté se vrátil do SK Pardubice a za pár měsíců byl u slavné výhry pardubického klubu právě nad Slavií… Ani v dalších letech nechyběl Levý u největších úspěchů klubu. V roce 1928 se podílel na slavném vítězství v Poháru svobody, pro který věnoval cenu sám ministerský předseda František Udržal. Mezitím nastupoval v župních výběrech, což jen potvrzuje, že šlo o vynikajícího fotbalistu.
Do konce dvacátých let bylo Levého jméno v Pardubicích spojováno buď s fotbalem, nebo s rodinnou živností. Již ve „fotbalových“ letech se ale snažil se svým kamarádem Jaroslavem Lonkem rozvíjet leteckou činnost, což postupně vyústilo ve spolupráci s dalšími nadšenci, s nimiž založil Východočeský aeroklub Pardubice (VAP). Karel Levý se stal jeho šéfpilotem, instruktorem, ale věnoval se i dalším činnostem. Například na 1. ročníku Memoriálu Jana Kašpara provedla trojice Lonek–Levý–Petr hromadný seskok padákem.
Věnoval se rovněž sportovnímu letectví – v roce 1932 se s kolegou Lonkem zúčastnil mezinárodního závodu turistických letadel okolo Evropy. V předválečných letech působil ve VAP jako instruktor a staral se o výchovu mladých pilotů, kterých vychoval několik desítek. Sám nalétal – podle knihy Letci Pardubicka v RAF – do začátku okupace přes 700 hodin.
Ještě v březnu roku 1938 absolvoval v Prostějově kurz pro učitele praktického létání v rámci předvojenské výchovy budoucích letců a poté se i dobrovolně hlásil do letectva k obraně státu v blížícím se konfliktu. „Jenže řekli mu, že berou jen piloty do 40 let, a jemu bylo v té době již více. Jeho maminka ho moc prosila, ať to nedělá, že padne stejně jako jeho strýc, který zahynul v 1. světové válce ve slavné bitvě u Zborova, ovšem na rakouské straně,“ vzpomínal po letech jeho synovec Pavel. Zanedlouho přišla okupace a život nejen v Pardubicích se změnil.
Stále svobodný Karel Levý bydlel s rodiči a bratrem Václavem a jeho rodinou v pardubické Sakařově ulici. „Za války jsme měli potíž s nacisty, protože jméno Levý provokovalo některé lidi, aby nás udávali jako Židy, takže děda musel dokládat rodokmen několik kolen zpátky,“ svěřil se později již citovaný Pavel Levý.
Život Karla Levého změnilo ve válečných letech dlouholeté přátelství s Jaroslavem Lonkem. Tento pilot a konstruktér, který byl o několik let mladší než Levý, odešel po okupaci v roce 1939 do Polska. Po jeho porážce pak směroval své kroky do Sovětského svazu, kde byl nejprve internován a později vycvičen jako agent NKVD. A to i přesto, že podle pamětníků komunisty nenáviděl – snaha o osvobození vlasti však byla silnější. V březnu roku 1940 se Lonek tajně vrátil do Pardubic a začal shromažďovat materiály, které sovětskou rozvědku mohly zajímat. Byl součástí pětičlenné zpravodajské skupiny, jejíž činnost začalo sledovat gestapo. Na začátku roku 1941 došlo k zatýkání členů skupiny a jejích spolupracovníků.
V březnu téhož roku pak došlo i na Lonka, ze kterého chtělo gestapo dostat jména spolupracovníků. Statečný letec však nepromluvil. I tak si německá tajná policie došla i pro Karla Levého. Stalo se to 9. února 1941, tedy v době, kdy Lonek ještě unikal. Podle pamětníků Karla Levého gestapo zatklo z preventivních důvodů.
Prošel vězením v Praze na Pankráci, Terezínem a poté ho poslali do pracovního tábora v Langenfeldu. Protože však Jaroslav Lonek ani přes mučení spolupracovníky neprozradil, byl Levý v červenci roku 1941 propuštěn. Gestapo proti němu díky Lonkově mlčenlivosti nemělo důkazy, přestože bylo téměř jisté, že Levý mu v jeho činnosti pomáhal.
Jaroslav Lonek byl v roce 1943 odsouzen k trestu smrti, který byl nad ním vykonán až v lednu roku 1945. To už byl Karel Levý opět zatčen gestapem, tentokrát definitivně. Přišli si pro něj 6. května 1944 a poslali ho do koncentračního tábora v německém Flossenbürgu nedaleko českých hranic. Zde strávil téměř dva roky. Na konci války chtěli tento lágr Němci evakuovat před postupem spojenců a tehdy se již téměř 48letý Levý ocitl v jednom z nechvalně proslulých pochodů smrti.
V pondělí 23. dubna 1945 se domluvil s několika ruskými spoluvězni, že utečou, což se jim také podařilo. „U Plzně mu dali Češi civilní šaty, které si natáhl přes ty muklovské. Tamodtud ho také jeho sestřenice přivezla vlakem do Pardubic,“ vzpomínal jeho synovec. „Neměl se ale kam vrátit, Němci mu sebrali byt, stejně jako jeho rodičům.“
S koncem války se Karel Levý vrátil do normálního života v Pardubicích. I když normálního života… I zde mělo obyvatelstvo sklony vyrovnávat si účty s Němci, kterých zde žilo dost. „Tehdy tady byly aktivní tzv. ´rudé gardy´. Pamatuji si, že hned po konci války, 9. nebo 10. května, vedly tyto gardy skupinu zajatců a šťouchaly do nich puškami. Strýc Karel to neviděl rád a začal ty fracky z gardy fackovat. Měl tehdy na sobě koncentráčnický oblek, a tak věděl, že si na něj nedovolí.“
A jak to bylo s Karlem Levým po válce? Pardubický aeroklub obnovil svou činnost a on u toho nemohl chybět. Absolvoval kurz instruktora praktického létání v Kralupech nad Vltavou. Po roce 1948 mu však komunisté zakázali létat. „To mám za to, co jsem prožil v koncentráku,“ říkal prý tehdy.
Už od svých ruských spoluvězňů ve Flossenbürgu věděl, že komunisté si příliš nezadají s nacisty, což se mu potvrdilo i v padesátých letech, kdy se jeho (již několikrát citovaný) synovec Pavel ocitl v rukou Státní bezpečnosti. Byl odsouzen na dva roky za to, že na akademické půdě odmítl veřejně podpořit násilné potlačení povstání v Maďarsku v roce 1956.
Karel Levý žil v Pardubicích až do své smrti. Zemřel 18. června 1980 ve věku 83 let jako jeden z posledních hráčů slavné generace SK Pardubice, která ve dvacátých letech sklízela řadu úspěchů. Jak ale bylo naznačeno, odešel člověk, jehož život byl velmi bohatý i mimo fotbalové trávníky.
Komentáře