identity

Josef Svoboda - hvězda dvacátých let

  • Komentuj
  • Tiskni
Zavřít
    KALENDÁRIUM

    105 let od 23.02.1913 - Narodil se František Heřmánek, útočník SK Slavia a SK Pardubice (1937-1944), který se po skončení kariéry natrvalo usadil v Pardubiích

    Josef Svoboda - hvězda dvacátých let

    Josef Svoboda - hvězda dvacátých let

    Který z hráčů, jenž zasvětili většinu své kariéry pardubickému fotbalu, se dá považovat za největší hvězdu? Kandidátů je několik, i mezi našimi vrstevníky, ale jedno jméno v podobném výčtu chybět rozhodně nesmí. Josef Svoboda.

    Josef Svoboda se narodil symbolicky, v roce, kdy byl založený klub SK Pardubice, konkrétně 2. února 1899. Pokud teď čekáte výčet jeho úspěchů v mládežnickém fotbalu, budete zklamaní. Velká část života této velké hvězdy pardubického fotbalu je, pochopitelně s výjimkou let, kdy oblékal dres největšího sportovního klubu ve městě, zakryt rouškou tajemství. V roce 1916, tedy ve válečných letech, se jeho jméno objevuje v pražském týmu Viktorie Vinohrady a právě odtud zamíří o pět let později do Pardubic.

    Nalákal ho sem mecenáš pardubického SK, majitel bankovního domu Ota Resch, sám bývalý hráč klubu a velký podporovatel nejen fotbalu, ale i celého pardubického sportu. Měl tehdy vizi: chtěl ve městě vybudovat silný tým a to se mu během pár let také podařilo. Svobodu u sebe zaměstnal a k prvnímu utkání tento střední záložník vyběhl v pardubickém dresu v únoru 1921. Hned při své premiéře se podílí na výhře nad rakouským Slovanem Vídeň. Už tím naznačil, že v dalších letech bude pro klub nepostradatelný.

    Po dvou letech se stal kapitánem týmu i jeho největší hvězdou, pozvání do různých výběrů na sebe nedala dlouho čekat. SK Pardubice byl v těch letech jedním z nejlepších klubů českého venkova, na stadionu na Olšinkách (v místech, kde dnes stojí centrum Ideon) prohrávaly i přední české týmy. Významným úspěchem bylo v roce 1928 vítězství v Poháru svobody, soutěže k 10. výročí samostatnosti ČSR, kterou vzal pod záštitu ministr národní obrany, rodák z Dolní Rovně, pan František Udržal. Ve finále SK Pardubice přehrál SK Židenice (dnešní Zbrojovku) po výsledcích 3:0 venku a drtivých 8:0 doma…

    Josef Svoboda na rozdíl od svého klubového kolegy Eduarda Krčmy nikdy neoblékl dres reprezentačního A-týmu. Na jeho postu byla konkurence obrovská a kraloval na něm slavný sparťanský záložník Karel Pešek-Káďa. Když v roce 1925 Sparta vyrazila na turné do Německa a Káďa byl zraněný, vypůjčil si letenský klub právě pardubického Svobodu. Pamatovali na něj rovněž stavitelé amatérské reprezentace, tedy jakéhosi B-týmu. Ti ho často povolávali k zápasům a o jeho přínosu svědčí i to, že pardubický hráč navlékal kapitánskou pásku. A v roce 1926 ho noviny opěvovaly za to, že při výhře 2:1 nad Německem vstřelil rozhodující branku, naposledy nastoupil za amatérský výběr v září 1929 proti Rakousku. Evropu ale procestoval nejen s reprezentací, SK Pardubice byl v těch letech také velmi aktivní a pravidelně mířil na zahraniční turné.

    Svoboda přišel do Pardubic z hlavního města, ale zakotvil zde natrvalo. Jak by také ne, oženil se zde, za manželku si vzal sestru svého spoluhráče Oty Ruleho, Silvu. I ona byla sportovně velmi činná, závodila jako atletka a zároveň patřila k oporám ženského házenkářského týmu, v polovině 20tých let velmi úspěšného. Manželství bylo bezdětné, ale šťastné, bývalé fotbalové hvězdě se povedlo uplatnit se i mimo zelené trávníky. Dobrá duše pardubického fotbalu, již zmíněný Ota Resch, manželům Svobodovým poskytl licenci na prodej losů, které jeho bankovní dům vydával i po Reschově smrti v roce 1927. Manželé Svobodovi tak měli zajištěnou budoucnost.

    V roce 1930 nastoupil Josef Svoboda k 500. utkání za SK Pardubice a oslava to byla velkolepá, protože v tomto utkání domácí porazili pražskou Spartu 3:2. Ústřední postava sestavy nastupovala na hrací plochu do roku 1933, tedy do svých 34 let. Tehdy se fotbalová dlouhověkost ještě příliš nepěstovala, z dnešního pohledu tedy skončil brzy, u fotbalu však zůstal. Byl činný v klubovém vedení, ale v roce 1936 se s jeho jménem setkáváme rovněž v Trestní komisi Východočeské župy fotbalové, z dnešního pohledu bychom řekli v disciplinární komisi. Možná s tím souvisí zápis z klubové schůze SK, podle něhož se v září 1936 vzdal členství v klubovém výboru.

    Život Josefa Svobody skončil dříve, než by kdo čekal. Zemřel 14. května 1939, tedy ve věku pouhých 40 let, necelé dva měsíce po nacistické okupaci. "V neděli 14. t. m. zemřel v Pardubicích p. Josef Svoboda, majitel bankovního závodu a prodejny třídní loterie, známý vynikající sportovec. Smrt tohoto, ještě mladého muže, celou veřejnost překvapila," napsal týdeník Východočeský republikán. "Bil se jako střední záložník v národním mužstvu bývalého Československa, před časem se o Svobodu zajímala vídeňská Austria. Pohřben byl ve středu 17. t. m. za veliké účasti sportovního světa i četného obecenstva. V dějinách pardubického sportu zůstane jméno Josefa Svobody zapsáno nesmazatelným písmem."

    Ostatky Josefa Svobody, fotbalové hvězdy 20tých let minulého století, jsou uloženy na pardubickém hřbitově v hrobce rodiny Ruleových.

    Rodinné foto, Josef Svoboda v horní řadě s manželkou, zcela vpravo jeho spoluhráč a švagr Ota Rule

    Zobrazit First article

    Komentáře

    Story Page